Site icon AK Dušek Budil

Doručujete zaměstnanci výpověď? Poštou až v nejzazším případě

Budova bývalé chebské pošty

Pracovněprávní senát Nejvyššího soudu ve svém listopadovém nálezu opět korigoval praxi soudů nižších stupňů. Na stůl se mu totiž dostal případ výpovědi, která byla dána zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy z důvodu nadbytečnosti dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť na základě organizačních změn došlo ke zrušení pracovního místa. Zaměstnanci byla výpověď doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Tento způsob doručení výpovědi zaměstnavatel odůvodňoval tím, že v den, kdy zaměstnanci výpověď doručoval na pracovišti (jednalo se o pátek, 14. 1.), nebylo možné jej zastihnout, neboť čerpal řádnou dovolenou, nebylo možné jej zastihnout ani v místě bydliště a nebylo postaveno najisto, že v pondělí 17. 1. bude na pracovišti.

Dotčený zaměstnanec se proti výpovědi bránil včas podanou žalobou, když výpovědi vytýkal jak výpovědní důvod samotný (tuto otázku článek neřeší), tak samotný protizákonný způsob doručení výpovědi.

 

Při výběru způsobu doručování zaměstnavatel nepostupuje dle vlastní úvahy

Zákoník práce v ustanoveních upravujících doručování výpovědi výslovně upřednostňuje doručení zaměstnavatelem zaměstnanci do vlastních rukou, a to na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (§ 334 odst. 1 zákoníku práce). Teprve v případech, kdy výše uvedený postup není možný, je zaměstnavatel oprávněn doručit písemnost s výpovědí prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 334 odst. 2 zákoníku práce).

Přestože v posuzovaném případě nalezl zaměstnavatel u nalézacího i odvolacího soudu opakovaně zastání, když podle nich spolehlivě postačilo, že zaměstnanec v daný den nebyl k zastižení na pracovišti ani v bytě a nebylo jisté, zda v pondělí přijde do práce, Nejvyšší soud byl jiného názoru a rozhodnutí nižších soudních instancí zrušil a vrátil k dalšímu řízení.

Klíčem pro správný postup zaměstnavatele je především správné rozlišení, kdy reálně není možné doručit zaměstnanci výpověď do vlastních rukou nebo prostřednictvím sítě či služby elektronických komunikací (ve smyslu ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce). Tuto otázku zákon neřeší a podle Nejvyššího soudu tak zákon výklad svěřuje soudům obecné soustavy, které mají v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu právní normy dle konkrétních okolností.

V případě výpovědi zaměstnance pražského magistrátu zaměstnavatel dostatečně nevyužil svých zákonných možností, když věděl, že zaměstnanec v pátek 14. 1. čerpá řádně nahlášenou dovolenou, a zároveň nic nenasvědčovalo k tomu, že by následující pondělí 17. 1. nebyl přítomen na pracovišti. I kdyby si zaměstnanec v takovém případě řádně výpověď od pošty převzal, právní následky výpovědi by nenastaly.

Soudy by tak měly v obdobných případech měly pečlivě zkoumat všechny konkrétní souvislosti a okolnosti doručování výpovědi. Nejvyšší soud vymezil několik příkladů, které by soudy měly posuzovat, jako např.:

– zda zaměstnanec byl vůbec (objektivně) prostředky zaměstnavatele dosažitelný,

– zda zaměstnavatel takový pokus doručení vůbec učinil,

– co bylo důvodem případně neúspěšného doručení,

– zda mělo nějaký smysl učinit další pokus o doručení,

– jak naléhavé bylo doručení písemnosti,

– zda bylo možné očekávat, že doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb bude úspěšnější, než opakované doručování zaměstnavatelem apod.

 

Při doručování výpovědi je vhodné mít k dispozici alespoň dva svědky

Závěrem lze zaměstnavatelům doporučit, aby si při osobním doručování výpovědi vzali sebou alespoň dva svědky. Jak totiž již dříve judikoval Nejvyšší soud, doručení listiny zaměstnanci zaměstnavatelem, popř. to, že zaměstnanec odmítl písemnost přijmout, musí být zaměstnavatel připraven (kdykoli v budoucnu) v případě potřeby prokázat. Průkaz doručení (pokusu doručení) zpravidla poskytne zaměstnavatelem vyhotovený písemný záznam, na němž zaměstnanec potvrdí svým podpisem převzetí listiny nebo na němž bude potvrzeno (tím, kdo doručení za zaměstnavatele prováděl, popřípadě též svědky doručení), že zaměstnanec přijetí písemnosti odmítl. Jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne, nastanou účinky doručení.

Celý rozsudek Nejvyššího soudu České republiky je k dohledání pod sp. zn. 21 Cdo 2036/2017, ze dne 7. 11. 2018.